Chorální notace 

Chorální notace užívaná v dnešních liturgických knihách se od běžné až tolik neliší (chybí jedna linka a noty jsou hranaté). Podstatné je to, že chorální notace je uvedena C nebo F klíčem, který určuje polohu "DO" nebo "FA" (tedy c nebo f, ale jde spíše o relativní výšku tónu) na jedné ze čtyř linek, a tím rozmístění půltónů (půltón je mj. vždy pod klíčem).

Chorál nemá takt ani metrum (tj. střídání přízvučných a nepřízvučných dob), rytmus je určen zpívaným textem. Zvláštní význam mají pauzy:

• pausa minima (svisle přeškrtutá horní linka) slouží pro rychlé obnovení dechu, pokud nevystačí. Zároveň se nepatrně protáhne nota před pauzou, a to i tehdy, pokud se nádech nedělá;
• pausa minor (svisle přeškrtnuté dvě prostřední linky) značí členění hudební fráze;
• pausa major (svisle přeškrtnuté všechny linky - jako taktová čára) znamená konec fráze a slouží k dokonalému nádechu;
• pausa finalis (dvojité svislé přeškrtnutí všech linek) značí konec hudební věty, anebo střídání sborů.

Posuvky se obvykle nepoužívají, může se ale vyskytnout snížené h (tedy b). Posuvka pak platí pro slovo, před nímž se vyskytuje.

Může se vyskytnout tzv. custos, který vypadá jako půlka noty. Uvádí, jaká bude příští zpívaná nota a užívá se buď na konci řádku, anebo při změně klíče. Změna klíče je někdy nutná z toho důvodu, že se nepoužívají pomocné linky.

Pokud v textu uvidíte hvězdičku, jde o místo střídání sborů bez přerušení zpěvu.

Zpěv chorálu může být sylabický, kdy na 1 slabiku připadá 1 nota, anebo melismatický, když chorál obsahuje melismata (bohatou melodickou ozdobu jedné slabiky).

Zpěv chorálu jsme si mohli v hodinách theorie prakticky vyzkoušet. Zájemci též mohli navštívit seminář gregoriánského chorálu v Opavě, kde si mohli nejen zazpívat, ale dovědět se i něco o historii.