Varhaníci v Písku (tedy i v Putimi)

30. dubna - pro mnohé je toto datum spojeno s pálením čarodějnic a oslavou příchodu máje. Nejinak i pro varhaníky. Ondřej Scholtz zařídil pro milovníky královského nástroje opravdu velkolepou akci.

Veduta Písku na oltáři  Panny Marie v děkanském kostele

V odpoledních a večerních hodinách jsme se v komorním obsazení (Aleš, Alena, Vítek, Matička, Pavel, Ondra a Jakub Šefl) sjeli v malebném Písku, kde jsme po prohlídce nástroje, který zrovna na koncert ladil Onřej Kelemen, zamířili do cukrárny. Tam jsme objevili místní specialitu - marcipánový dezert ozdobený houslovým klíčem z čokoládové polevy. Bohužel měli jen posledních pár kousků a tak se na všechny nedostalo.

Marcipánová specialita v místní cukrárně

Kolem osmé hodiny večerní jsme se rozdělili na dvě skupiny: jedna odjela s Matičkou do Putimi zobydelnit místní faru a druhá se mezi tím vypravila do prodejny nejmenovaného řetězce nakoupit potřebné potraviny k chystanému hodokvasu.

Pánové v akci

Jako expert na zrzavý mok se projevil Aleš a proto znalecky vybral vhodné nápoje pro žíznivá hrdla hudebnická. Nakoupili jsme i nezbytné buřty a klobásy, chleba a čaj na snídani a vše i se sebou naložili do auta Matičky a odjeli za ostatními do Putimi.

Aleš znalecky posuzuje kvalitu pivního moku

Byla již tma, když jsme přijeli do Putimi, a z farního dvora ze linuly podezřelé zvuky - to bratrstvo Pozounu jásalo a křepčilo kolem rozdělaného ohýnku a netrpělivě očekávalo příjezd "proviant teamu".

Po ubytování a zběžné prohlídce fary začalo ohnění lahvovým příťukem a přípitkem. Pánové se vydali hledat vhodné větve na napichování uzenin. Pak si každý napíchl svého nakrojeného buřtíka a opékal a opékal a opékal ....... až to bylo hotové. A jak to chutnalo ...

Každá hostina začíná přípitkem ...

Pak přišel čas na kulturní vložku - Alena dovezla s sebou kytaru a tak jsme si mohli zazpívat známé táborákové hity jako Buráky, Bedna od whisky a další. Mimochodem: náš slovník byl obohacen o nové slovo - je to HURDAČKA = označení pro bujaré veselí, takže až vám někdo řekne: "To jsme si zahurdali!", budete vědět, co tím chce dotyčný říci.

Další průběh večera jistě nastíní následující fotografie :-)

Salón U Modré svíce - zde Bratrstvo poslouchalo Widorovu Toccatu

To se to hřeje ...

... a to se to opéká ...

Bujaré veselí neznalo konce ani mezí.

Historickými prostorami přitom občas proletěla pohádková bytost na pochybném dopravním prostředku...

V pozdních nočních hodinách jsme ulehli na karimatky a spali až do pozdních ranních hodin 1. máje 2007.

Matička s Vítkem a Jakubem pak dopoledne odjeli na Zvíkov, Aleš, Ondra, Pavel a Alena zůstali na faře. Bylo potřeba uklidit po nočním reji a uvést faru do původního stavu. Je to úžasná stavba s gotickým jádrem a sklepením, zčásti zatopeným. Po úklidu jsme se šli projít po okolí, moc času na to bohužel nezbylo, neboť jsme museli po poledni stihnout vlak do Písku a nabrat na autobusovém nádraží v Písku Janu, která přijela z Prahy.

Naše fara - skoro hrad

Pohled na kostel sv. Vavřince v Putimi

Zatopené farní sklepení

Hrad Zvíkov na putimském nádraží

Po shledání s další členkou varhanovýpravy jsme se odebrali na pořádný oběd do místní pizzerie. Jana rozdala SMYK a po příjezdu zvíkovské expedice jsme si objednali.

Příjezd a přivítání Jany v Písku

S doplněnými silami jsme se odebrali na kůr, kde jsme již v nácviku skladeb na večerní koncert setrvali. Zájemci si šli ještě prohlédnout písecký kamenný most - nejstarší v republice.

Socha anděla z píseckého kamenného mostu

... a na ty varhany jsme nakonec doopravdy zahráli.

-AM-