Varhanní silvestr v Zábřeze

Poslední den v roce lze strávit různými způsoby. Někteří jedinci dokonce považují za zajímavé prosedět jej na varhanické lavici. Těmto pak zajisté přišlo neobyčejně vhod pozvání Otce Františka a našich přátel ze Zábřeha. A tak kolem silvestrovského poledne několik pochybných individuí dopravených do tohoto moravského města různými vlaky, busy či automobily postupně zazvonilo u vrat zábřežské fary, aby si následně v praxi ověřilo poučku: "Zvoňte a bude vám otevřeno." (Tlouci ani nebylo třeba). Usměvavý Otec František pak pozval poutníky (Vítka, Alše, Blanku, Pavla, Ondru a jeho slečnu Simonu) na chutný oběd, jehož zlatým hřebem byl proslulý fazolový guláš.

Silvestrovská hostina varhaníků on-line s účastí zábřežských přátel

Takto posilněni po dlouhé cestě jsme probrali některé novinky, ale pak již bylo nutno rychle se pustit do práce, bez níž, jak známo, nejsou koláče. Sotva jsme stihli Vítkovi pomoci s nahrávací aparaturou, začínala silvestrovská mše, během níž jsme se všichni vystřídali u varhan. Mše se však protáhla i přes avizovaný začátek silvestrovského koncertu, jenž pak začal se čtvrthodinovým zpožděním. Následující pokoncertní program proběhl v teple místní fary a zahrnoval část posilující (večeři) a část vysilující (kulturní program). Leč bylo třeba obě části držet ve vyvážené rovnováze, neboť zlatý hřeb programu byl ještě před námi.

Kulturní program proběhl z větší části ve farní jídelně, jeho závěr však již na kůru.

Před půlnocí jsme se na chvilku odebrali na kůr, ale za chvíli jsme vystoupali po schodišti do farního muzea ve věži, kam jsme byli pozváni zdejšími zvoníky. Jak z následujících obrázků patrno, ke zvonické službě v Zábřeze patří i velice slušivý pracovní oděv. Ale to se již blížila půlnoc, a tak jsme vystoupili po dalších schodech do zvonice, kde jsme se s místními zvoníky střídali při mohutném novoročním zvonění na všechny čtyři zvony. Zvonilo se celou čtvrthodinu, ani nám to ale nepřišlo.

Nový rok 2010 je tady!

Když zvony dozněly, vrátili jsme se do muzejních prostor, kde následoval novoroční přípitek. Jelikož novoročního zvonění se zúčastnila i Zábřežská televize, můžeme se podívat i na její reportáž (cca 5.-10. minuta). Na závěr novoroční oslavy jsme se všichni přesunuli na kůr a nový rok jsme přivítali společným zpěvem písně 932 - Te Deum.

Mezi zvoníky se nenápadně zamíchali i někteří varhaníci on-line. Ale teď již honem na novoroční přípitek!

V každé správné věži straší. Ale co to je??? Že by jakýsi siamský dvojanděl?

Společný zpěv Te Deum

Poté jsme se již odebrali na faru, kde jsme se přeci jen na chvilku odebrali na lože. Ve čtvrt na devět ráno nás totiž čekalo další zvonění a následně doprovod novoroční mše. Se zvoníky jsme se setkali ještě do třetice, při zvonění poledne. Potom se o naše již značně vyhládlé žaludky postarala Blanka, která se rychle zorientovala v zásobách farní kuchyně a zhotovila vynikající zapečené brambory.

Varhany v kostele sv. Mikuláše v Maletíně

Odpoledne nás pozval Otec František na mši do poutního kostela sv. Mikuláše v Maletíně. Mše za účasti místních farníků, poutníků ze Zábřeha a varhanictva proběhla v příjemné rodinné atmosféře. Varhany se tu momentálně opravují, ale nalezli jsme zde i zajímavé dvoumanuálové harmonium a pokusili se jej během mše využít. Leč jeho měchy nebyly zrovna prvotřídní, takže ze stroje se přes všechny možné pozapínané spojky a Alšovy rychlé nohy linuly melodické zvuky jazýčkových píšťalek v síle pp za současného dusotu měchů v síle mf. Ale co se náhodou nepodařilo odehrát, to se většinou podařilo odzpívat. Po skončení bohoslužby všechny její účastníky pohostil jeden z místních farníků horkým grogem a jeho paní zase výborným cukrovím. A to byla vpodstatě taková krásná tečka za tím naším případem.

-PM-