Jarní putování po varhanách Přibyslavska

O prodlouženém víkendu 1. - 3. května se již třetím rokem konalo jarní putování varhaníků. Během minulých dvou ročníků jsme navštěvovali nástroje Tachovska, letos se naším cílem staly kůry v okolí Přibyslavi. A můžete posoudit sami, že o zajímavé nástroje v tomto kraji nemají nouzi.

První varhany nás čekaly ve farním kostele sv. Ondřeje v Pohledu. Tento dvoumanuálový mechanický nástroj s lomenou oktávou a 17 rejstříky postavil roku 1752 Kašpar Welzel. Největší zásah provedl v roce 1928 J.Melzer, který značně zredukoval počet rejstříků a nástroj celkově zromantizoval. Po 40 letech odmlky byl nástroj znovu zprovozněn v roce 1996. V současné době ale jeho stav není příliš dobrý. Za zmínku ovšem stojí velice pěkně zdobená varhanní skříň.

Za dalším nástrojem jsme vyrazili do nedalekého poutního kostela sv. Anny. Tam na náš čekal jednomanuálový mechanický positiv o 6 rejstřících s pedálem z roku 1771 od Vojtěcha Schrayera. Jediný možný zdroj vzduchu pro tento nástroj je dvojice tahacích klínových měchů, takže jsme si zahráli také na kalkanty. Nástroj v nedávné době restauroval Rudolf Valenta, nebo spíše jen uvedl do provozu, neboť jeho stav není nijak zvlášť dobrý.

Naším dalším cílem se stal poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Kdo by neznal tuto známou stavbu od Jana Blažeje Santiniho. Ale nás více zajímalo, jaké tam jsou varhany. Původně zde stával dvoumanuálový nástroj od Jana Davida Siebera, ten byl ale přestěhován a v současnosti je zde jednomanuál, jakýsi slepenec všeho možného. V krásné akustice kostela ale špatně nezní.

Společné foto v ambitu

Po prohlídce Zelené Hory jsme slezli kopec a zamířili rovnou ke konventnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve Žďáru nad Sázavou. Tam nás čekal nástroj daleko zajímavější. Postavil ho roku 1710 Jan David Sieber do varhanní skříně navržené Janem Blažejem Santinim. Varhany mají dva manuály, jsou mechanické o 18 rejstřících a jejich zvuk je naprosto úžasný!

A byl večer a bylo jitro, den druhý.
Naší první sobotní zastávkou byl kostel sv. Mikuláše v Humpolci. Opět velice profláknutý nástroj z roku 2004 od firmy Kánský-Brachtl o 2 manuálech, 25 rejstřících a s uzavíratelnou varhanní skříní. Takové varhany mít na kůru, to je sen každého varhaníka.

Poté jsme zamířili do kláštera v Želivi, nejprve samozřejmě k varhanám. V opatském kostele narození Panny Marie jsou hned dvoje, ovšem ty na hlavním kůru - pneumatické od Jana Tučka z roku 1942 - jsou zcela nefunkční. V současné době tedy slouží pouze jako ozdoba díky své překrásné varhanní skříni a k bohoslužbám se využívá chórový nástroj nad presbytářem. Ten postavil v roce 1734 Bohumír Hälbig ml. Je dvoumanuálový s 13 rejstříky a patrovou varhanní skříní. Pedál se vzduchovým hospodářstvím je umístěn v přilehlé místnosti.

Po prohlídce kláštera jsme vyrazili do zdejšího varhanického ráje - města Polná. Tam nás čekalo varhan hned několik. Nejdříve jsme navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde stojí dole v prostoru boční lodi nejstarší dochovaný nástroj Královéhradecké diecéze. Postavil ho v roce 1656 Johannes Effnert, později byl k němu připojen pedál a od roku 1950 byl již zcela nefunkční. V roce 2004 ho uvedl do původního stavu včetně středotónového ladění R.Valenta. Na hlavním kůru stojí mechanické varhany z roku 1708 od Jana Davida Siebera. Mají dva manuály a 31 rejstříků - jedná se o největší dochovaný nástroj tohoto varhanáře. V současné době je ale jeho stav velice zanedbaný a po dokončení opravy kostela se plánuje celková rekonstrukce.

V Polné mají ještě jeden skvost, a to na kůru hřbitovního kostela sv. Barbory. Jednomanuálový mechanický nástroj postavil v roce 1725 Leopold Spiegel, v roce 2004 ho velmi zdařile restauroval R.Valenta, opět včetně obnovení původního netemperovaného ladění. Kostel má velice příznivou akustiku a varhany v ní zní úžasně.

Večer nás čekala zajímavá atrakce. Kájův známý je totiž pilot, takže nám nabídl vyhlídkový let nad zdejší krajinou. Měli jsme tedy možnost si některá místa prohlédnout ještě z ptačí perspektivy.

A byl večer a bylo jitro, den třetí. Jak už je zvykem, ráno jsme všichni společnými silami doprovázeli hrou a zpěvem mši svatou v Přibyslavi, kde jsme byli po celou dobu putování ubytování ve zdejší skautské klubovně. Poté jsme poobědovali, rozloučili se a vydali se na cestu do svých domovů.

Letošního putování se zúčastnilo celkem 11 účastníků. Varhanářský dozor tentokrát prováděl sám Anděl - Pavel Barbořák. Velký dík patří Báře Zdráhalové, Vaškovi Konvalinkovi a Kájovi Březinovi, kteří celou akci organizovali. Jsem zvědav, kam se podíváme za rok!
 

Foto: Kája Březina, Vašek Konvalinka, text: Tomáš Weissar