Tak takhle ne!

Známý český génius, jenž ovlivnil všechny myslitelné i nemyslitelné oblasti společenského, kulturního i vědeckého života, zkonstruoval mimo jiné počátkem roku 1913 hudební nástroj, jenž měl po dobu nutné opravy nahradit nefunkční varhany v liptákovském kostele. Protože se jednalo o nástroj dočasný, měl být podle zadání místního děkana především levný. Základní konstrukční ideou tedy bylo využití co nejběžnějších surovin z místních zdrojů českého venkova. Což o to, dříví v Jizerských horách bylo tehdy všude dost. Vyvstává proto otázka, proč z něj stavitel nezhotovil také alespoň jednu řadu dřevěných píšťal. To však objasňuje již jen letmý pohled do farního archivu na účty od varhanářských mistrů. Již tehdy byla kvalifikovaná práce, kterou bezesporu stavba píšťal je, velmi drahá. Navíc vynálezce nového nástroje, jak sám ve své práci Orgelbau in Liptakau připomíná, neměl vůbec hudební sluch, takže i kdyby píšťaly vyrobil, musel by opět ladění a intonaci píšťal zadat drahému odborníkovi.

Velkou předností kočkofonu byl jeho nezaměnitelný zvuk.

Koncem února tedy již měl stavitel hotovou klávesnici i trakturu, ale k dokončení nástroje dosud cosi podstatného chybělo. A zde, jak už to u geniálních vynálezů bývá, pomohla náhoda. Když znavený myslitel uprostřed jedné noci otevřel okno, aby se osvěžil čerstvým vzduchem, zaslechl ze střech liptákovských chalup úžasný koncert. Dále vše již šlo jako na drátkách. Vynálezce posháněl všechny volně dostupné kočky a osadil jimi svůj nástroj, jejž jako řádný vlastenec nazval pěkně česky kočkofon. Jenže záhy se ukázala jedna zásadní nevýhoda: použitých koček bylo méně než kláves. Běžného člověka by tato skutečnost odradila, avšak liptákovský génius si věděl rady: trpělivým výcvikem rozšiřoval hlasový rozsah koček tak, aby jimi pokryl celý rozsah nástroje. Další, již méně podstatnou nevýhodou bylo, že nástroj zněl pouze ve čtyřstopé poloze, a to i přesto, že do basových poloh byli obsazováni výhradně statní kocouři. Nový kočkofon byl v liptákovském kostele v zásadě úspěšně vyzkoušen během první březnové neděle. Jak stavitel poznamenává ve svém deníku, byl s výsledkem celkem spokojen. Avšak místní děkan nejenže nástroj nepřevzal, ale ani za něj nevyplatil slíbenou odměnu 20 zlatých s pochybným odůvodněním, že to znělo, jako když tahá kočku za ocas. Vynálezce se tím ovšem dostal do existenčních problémů, neboť se stavbou nástroje značně zadlužil. Nakonec jej z bídy vytáhla jedna bohatá liptákovská vdova (na obrázku), která celý nástroj včetně koček odkoupila.

Vědecké pojednání -PM-, historická obrazová dokumentace -AM-