Jarní putování za varhanami Tachovska 

Ve dnech od 18. do 20. dubna 2008 se již druhým rokem konalo jarní putování za varhanami Tachovska. Celé setkání začalo už v pátek večer, kdy se všichni účastníci sešli na faře ve Starém Sedlišti, kde jsme byli ubytováni. Samotné putování začalo druhý den v sobotu ráno. Přestože počasí za oknem nebylo nijak příznivé, nikomu z nás to moc nevadilo. Naše první zastávka byla v Mariánských Lázních v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tam na nás čekal třímanuálový pneumatický výpustkový nástroj z roku 1909 od Christofa Müllera. Jsou to největší varhany, jaké tento varhanář postavil. Mají 42 rejstříků, ale některé jsou extenze. Kostel je postavený na kruhový půdorys s ohromnou kopulí, takže akustika je tu perfektní a pléno nástroje v ní zní úžasně. Obzvláště nás zaujal jazykový rejstřík Clarinette 8' ve druhém manuále, který je krásně výrazný. Nachází se zde také 32' v pedále, je ale hodně nevýrazná, spíš jen "dejchá". Zajímavé je také rozmístění rejstříkových sklopek na hracím stole - jsou stejné po levé i po pravé straně a strany se přepínají šlapkou nad prahem pedálu. Jde tak o jakousi volnou kombinaci. Velice praktický je ukazatel rejstříkového crescenda, kde jsou v řadě štítky všech rejstříků a ukazatel ukazuje přímo k jednotlivým štítkům. Varhaník tak pozná, jaké rejstříky se budou postupně zapínat.

Bohužel jsme neměli moc času, abychom si mohli nástroj vychutnat (na to by ani celý den nestačil) a museli jsme pokračovat dál, abychom stihli i ostatní nástroje. Naší další zastávkou byl kostel Nanebevzetí Panny Marie v Plané u Mariánských Lázní. Tyto dvoumanuálové pneumatické varhany postavil také Christof Müller, jsou ale o něco mladší než v Mariánských Lázních - z roku 1902. Mají 20 rejstříků, ale jsou zde hodně výrazné extenze, takže počet píšťalových řad jsme odhadli na méně než polovinu. Nástroj není nijak zvlášť zvukově výrazný a je to hodně způsobeno právě extenzemi, které jeho zvuk ochuzují. Pneumatická traktura je lehce zpožděná a občas i přeznívá.

Za dalšími varhanami jsme pokračovali do Brodu nad Tichou na kůr kostela sv. Jakuba většího. Zdejší dvoumanuálový mechanický zásuvkový nástroj sem umístil v roce 1902 Anton Helfert a provedl jeho rozšíření. Na tyto varhany jsme si ale bohužel nezahráli, protože měly prasklý zásobníkový měch. Místo toho jsme si alespoň zatahali za provazy od zvonů, které visely za varhanami.

To už se blížilo poledne a s ním i čas na oběd. Vyjeli jsme tedy do Tachova, kde jsme poobědvali.

Po obědě jsme pokračovali do Halží do kostela sv. Jana a Pavla. Jednomanuálový mechanický zásuvkový nástroj o osmi rejstřících zde postavil v roce 1856 Ignác Müller. Hrací stůl je zde přistavěný ke skříni a pedál je umístěn volně za zády varhaníka. Nástroj je ve velmi dobrém stavu a zní naprosto kouzelně. Všichni z něho byli nadšeni. Obzvláště krásný je zde Principál 8' nebo Flétna 4'.

Další varhany nás čekaly v kostele sv. Mikuláše v Holostřevech. Do kostela byly dovezeny po druhé světové válce a původně je postavil varhanář Martin Zaus. Jsou dvoumanuálové o 10 rejstřících a s pneumatickou trakturou. Právě traktura zde dělá značné problémy a potřebovala by seřídit. Některé tóny vůbec nezní a jiné se hodně zpožďují. Jinak je ale zvuk varhan pěkný. Zajímavý je ukazatel výšky zásobníkového měchu - tzv. vzduchové hodiny, které jsou zde v podobě závažíčka na provázku, které s výškou měchu klesá.

Zlatým hřebem celého dne byla návštěva varhan v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladrubech. Kdo by neznal zdejší mechanický nástroj z roku 1726 od Leopolda Burckhardta, který je proslulý především svou lomenou oktávou v manuálech. Dostat se k němu nebylo vůbec jednoduché (o tom by mohla vyprávět Jana Vokatá), ale zážitek to byl naprosto mimořádný a neopakovatelný. Výjimečnost zvuku varhan je dána mimo jiné dispozicí odpovídající rozložené gotické mixtuře - tj. jsou zde zastoupeny všechny stopové délky od 16‘ až po 1‘ včetně alikvotů. Díky ochotě pana správce jsme si zahráli úplně všichni a varhany si opravdu vychutnali. Nejzajímavější je zahrát si na lomené oktávě písničku "Ovčáci, čtveráci" v E-dur :-)
To byly poslední varhany našeho sobotního putování, takže jsme se plni nádherných dojmů vydali zpět do Starého Sedliště na faru.

Druhý den ráno jsme společnými silami doprovázeli mši svatou v kostele ve Starém Sedlišti a poté jsme se sbalili a odjeli do Tachova, kde jsme se účastnili další mše svaté. Po mši jsme poobědvali, rozloučili se a rozjeli se do svých domovů.

Putování se zúčastnilo celkem 14 účastníků - varhaníků i nevarhaníků. Velký dík patří Janě Vokaté, varhanici chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Tachově, a také Borisu Mettlerovi, kteří celou akci organizovali.

Jelikož se zvuk jednotlivých varhan nedá slovy popsat, těšte se na zvukovou reportáž, kterou uslyšíte v příštím vydání Internetového rádia Pozoun (www.radio-pozoun.ic.cz). Další informace o akcích pořádaných v Tachově naleznete na http://www.tachovskykurs.czweb.org.
 

Foto: Jan Kroupa, Marie Maroušková, text: Tomáš Weissar