Jak hrát při liturgii, aneb Předpisy Katolické církve týkající se liturgické hudby (minirecenze)
"Pro výkon svého povolání potřebují varhaníci a ředitelé kůrů znát nejen hudební disciplíny, ale musí být také velmi důkladně obeznámeni i s církevními předpisy, na jejichž základě mají hudební stránku liturgie utvářet," uvádí František Šmíd v úvodu své práce Předpisy Katolické církve týkající se liturgické hudby. Jedná se o učební text KTF UK, který připomínkovali kardinál Miloslav Vlk a náš přední teolog, prof. ThDr. Jan Matějka. Práce stručně a přehledným způsobem seznamuje s hlavními požadavky na liturgickou hudbu a odkazuje četnými citacemi k příslušným dokumentům. Autor však připomíná, že: "Znalost těchto dokumentů je špatná jak u varhaníků, tak i u kněží." Učební text Františka Šmída ovšem může pomoci chybějící znalosti celkem rychle dohnat.
Název sice vyhlíží dost nezáživně, někoho by mohl odradit i úvod, kde jsou kromě jiného citovány nejdůležitější dokumenty, ale zakrátko se čtenář dostane k tématům, které v současné době doslova hýbou internetem.
První dvě kapitoly se zabývají postavením církevní hudby v liturgii, duchovním charakterem hudby a jejím pastorálním významem. V této souvislosti je připomenuto, že hudba je nezbytnou a integrální částí liturgie a že jejím hlavním cílem je Boží sláva a posvěcení a vzdělání věřících. Následující část je ale už opravdu ze života. V kapitole Církevní hudba jako umění jsou mj. připomenuty potíže, které nastávají, má-li se rozhodnout, zda je skladba nebo píseň uměleckým dílem nebo nikoliv. Čtvrtá kapitola představuje liturgické požadavky na církevní hudbu, pátá se zabývá problematikou aktivní účasti lidu. Ačkoliv to není z jejího názvu na první pohled patrné, je zaměřena vyloženě prakticky na to, co se kdy má zpívat.
Další část Šmídovy práce je věnována úloze chrámového sboru a zabývá se problematikou využití předkoncilních skladeb v pokoncilní liturgii, požadavky na novou tvorbu či postavením a úlohou latiny. Evergreenem internetových diskusí je zajisté téma krátké kapitolky nazvané Varhany a jiné nástroje. Zde nebudu prozrazovat nic o jejím obsahu a raději odkážu zájemce k jejímu přečtení. Závěrečná kapitola nazvaná Prostředky k obnově církevní hudby pak mj. poukazuje na důležitost hudebního vzdělání kněží a výchovy chrámových hudebníků. Kromě toho přináší i řadu dalších inspirativních nápadů.
Celá práce má po vytištění necelých 20 stran textu a lze ji pohodlně pročíst za slabou hodinku. Kromě zmíněných varhaníků, ředitelů kůrů či kněží ji lze vřele doporučit i všem ostatním aktivistům v oblasti chrámové hudby. Učební text Předpisy Katolické církve týkající se liturgické hudby, jakož i řadu v něm zmiňovaných dokumentů najdete na webu SDH.
-PM- |
Co vlastně král David na tu harfu hraje?
|